V oblasti Paluxy River byl nalezen tento skvěle vyhlížející otisk nohy. Protože je tak zachovalý, a protože taková pozůstalost je v bahně spíše nepravděpodobná, byl po desetiletí hodnocen jako padělek. Před několika lety byl tento skalní blok rozřezán na několik částí. Je vidět, že někdejší rozměklé bláto se mezi prsty vzedmulo a zkamenělo (obrázek vpravo). Dolní obrázek ukazuje v průřezu oblastí paty, jak bylo původní měkké bláto hmotností stlačeno, což je doloženo změnou struktury a barvy (šipky). Tím se prokázalo, že obtisk nohy nebyl uměle vypracován kamenickou technikou z vápence, jak se původně přepokládalo.

Ve vrstvách z období křídy byly nalezeny kromě lidských otisků chodidel také otisky rukou. Vlevo: Fotografie Dr. Carla Baugha z novější doby. Vpravo: Dr. Cecil Dougherty v sedmdesátých letech..

 

Zillmer navštívil mezitím již zemřelou Mabel Meister poté, co nález popsal v knize „Darwinův omyl“ z jiné literatury. Mabel Meister opatrovala poklad kontroverzních dějin Země, nalezený jejím manželem: nohou rozšlápnutého trilobita. Ten se nalézal v břidlicové desce staré 570 miliónů let. Smithsonian Institute chtěl vlastnit tento nález, ale ne jej veřejně vystavit. Zillmer zprostředkoval otisk do Creation Evidence Museum v Glen Rose, kde je možné si jej prohlédnout.

Zkamenělé kladivo z doby dinosaurů, které je podrobně popsáno v knize „Darwinův omyl“ (vpravo novější fotografie při návštěvě Zillmera v Glen Rose, 2001), je předmětem vášnivých sporů. Toto relativně moderně vypadající kladivo, nalezené v roce 1934 a po místě svého naleziště pojmenované „londonský artefakt“, bylo při objevení uzavřené do vápencové horniny. Také po odloupnutí skalního bloku byla násada ze zkamenělého dřeva (!) ještě uzavřena do horniny. Ocel hlavy kladiva se skládá z 97 procent z čistého železa bez  příměsi uhlíku. Je sice možné vyrobit čisté železo, ale v tomto případě se jedná o ocel, protože rentgenové snímky dokazují, že struktura materiálu je usměrněná a tím tedy zušlechtěná. Tak čistou ocel nedokážeme vyrobit ještě ani v současné době.

Levá fotografie zachycuje Zillmera s jistým druhem odměrky ze železa, která vypadla v roce 1912 při drcení hroudy uhlí z jednoho jejího kusu. Uhlí pocházelo z dolu v Wilburton v Oklahomě a jeho stáří je odhadováno přes 300 miliónů let. Odměrka je vystavena v Creation Evidence Museum v Glen Rose.

Tento před více než 250 milióny lety vyhynulý trilobit (vlevo) a údajně před 45 milióny lety zkamenělý rak z Verony (Itálie), ze sbírky fosílií Zillmera, byli katastrofickými událostmi rychle zakonzervováni, jinak by byli bývali shnili. Vznik zkamenělin je podmiňován rychlým zakonzervováním bez přístupu vzduchu, v opačném případě by biologické tkáně zetlely. Podle oficiálních představ trvá vznik fosílii extrémně dlouho, protože se nacházejí v geologických vrstvách, kterým je proklamována dlouhá doba utváření. Podle Zillmera probíhá fosilizace jednak velmi rychle, a jednak i měkké zvíře tvrdne přirozenou cestou, pokud bylo neprodyšně uzavřeno. Tomu podle něj odpovídá to, že geologické vrstvy tvrdnou stejně rychle jako beton a ne pomalu po dlouhá časová údobí. Z knihy "Omyly v dějinách Země ".

V 60. letech zkameněla tato noha, Zillmerem fotografovaná v roce 2002. Kůže boty není zkamenělá. Stejně tak je sporná otázka, jak může zkamenět medúza (obrázek vpravo), když proces fosilizace probíhá velmi pomalu. Závěr Zillmera: Procesy fosilizace probíhají rychle. V knize "Omyly v dějinách Země ".